Jihozápadní Slovensko 27. - 29. 12. 2022, den první

Southwestern Slovakia Dec 27th to 29th 2022, day one

Těsně po vánočních svátcích jsme domluveni na výlet do Bratislavy, kde již máme zamluvený nocleh v hotelu Prim, kousek od jezera Zlaté piesky. Vyrážíme ráno 27. 12. 2022 v 8:00 hod z bydliště, přes Plzeň, kde ještě tankujeme a dále směr Praha a po D1 a D2 do Bratislavy, kam přijíždíme za poklidného a bezproblémového provozu kolem půl jedné. Ještě ale musíme projet celé město směrem na Trnavu. Hledáme odbočku na Zlaté piesky, sjíždíme z D2 a už jsme u jezera. Parkování je zde zdarma, vybíráme místo a již jdeme k vodě. Ještě v autě na břehu pozorujeme mlynaříky dlouhoocasé. Jezero má plochu asi 0,5 km² a docela čistou vodu. Na první pohled nás upoutává vlek na vodní sporty, ale to se již věnujeme ptačí říši. Pozorujeme kachny divoké, racky chechtavé, kormorány velké. Nad hlavou nám přelétá z nedalekého letiště startující ukrajinský nákladní letoun. Na břehu zkouší ulovit rybu několik rybářů. Zato na protějším břehu pozorujeme jednoho otužilce. Není ale dnes poslední. Najednou nám nad hlavou začínají přelétávat havrani polní a kavky obecné. Jelikož se blíží hodina, kdy se můžeme ubytovat, jezero opouštíme, ale ještě se vrátíme. K panelovému hotelu přijíždíme krátce po 14. hodině. Vyřizujeme vše potřebné a jdeme na pokoj. Ten je skromně zařízen, dvě postele, skříň a koupelna. Nám to celkem stačí. Chvíli odpočíváme, ale jelikož je ještě celkem světlo, díváme se, kam se půjdeme podívat. Nakonec volíme Tyršovo nábřeží u Dunaje. Bereme vozík a po asfaltových cestičkách to docela jde. Na protější straně vidíme Bratislavský hrad, vrch Slavín, na kterém je památník a hroby sovětských vojáků padlých ve druhé světové válce. Také obdivujeme architekturu, ale nejvíce nás zaujal jeden otužilec, který se chystal do poměrně silného proudu Dunaje vnořit své tělo. Vypadal sice trénovaně, ale zřejmě to měl pod palcem. Proud byl natolik silný, že než jsme ušli (ujeli) pár metrů, on již byl před námi v půli řeky. Zřejmě na něj někdo na protějším břehu čekal. Když jsme to druhý den ráno povídali našemu kamarádovi, který nás zde provázel, tak tomu nemohl věřit. Také jsme si nemohli nechat ujít zajímavé pohledy nejen na hrad. Ale zpět k ptákům. Moc jsme zde toho neviděli, většinou racky chechtavé, jednoho kormorána velkého, vrány šedivky a jednu mnohem vzácnější vránu černou. Jelikož již zapadlo slunce a zhoršily se velmi rychle podmínky, tak jsme jeli zpátky na hotel.

P. Růžek & L. Schröpfer